Knihy k téme epizódy
Ku každej audioknihe aj e-knihe je ukážka zadarmo – vyskúšajte ju hneď na webe alebo v aplikácii. Všetky audioknihy →
O epizóde
V této epizodě se dozvíš, jak funguje v Česku Dům dětí a mládeže a na jaké kroužky jsem chodila jako malá.
Transkript
Ahoj, tady Veronika - motivační lektorka češtiny!
Zdravím tě u další epizody podcastu Čeština s Veronikou.
Dneska ti budu vyprávět o tom, jaké byly typické volnočasové aktivity českých dětí, když jsem byla malá a na jaké kroužky jsem chodila já.
Epizoda je pro všechny, kteří si chtějí zlepšovat češtinu s autentickými příběhy ze života motivační lektorky.
Budu moc ráda, když dáš epizodě like nebo napíšeš komentář! To můžeš udělat pod transkriptem na webu cestinasveronikou.cz.
Tak jdeme na to!
Už jsi někdy slyšel/a o domě dětí a mládeže? Často můžeš v českém prostředí vidět taky jeho zkratku DDM. A co to teda je?
Může to být úplně obyčejný dům, kam chodí děti po škole na zájmové kroužky (=hobby). Myslím, že je to městská instituce, takže financovaná městem, a proto tam kroužky pro děti nejsou tak drahé a může si je dovolit skoro každá rodina.
Teď je nabídka kroužků pro děti určitě větší, než když jsem byla malá a některé děti mají nějaký kroužek prakticky každý den. To dřív tak běžné nebylo. Nemyslím si, že v době, kdy jsem byla malá, byla velká nabídka soukromých kroužků. Myslím, že většina kroužků byla organizovaná školou nebo právě domem dětí a mládeže.
Nechodila jsem na moc kroužků, obvykle jsem byla každý den po škole doma a hrála jsem si sama nebo s bráchou. Ve druhé třídě základní školy jsem ale začala chodit na házenou (=handball)🤾♀️. A proč jsem začala jako malá holka hrát házenou? Měla jsem ve škole totiž dvě kamarádky, které už na házenou chodily a můj děda byl dřív trenérem házené, takže to u nás v rodině nebyl úplně neznámý sport. I mamky sestra hrála jako teenager házenou, a tak jsem to chtěla zkusit taky. Myslím, že mě to ale moc dlouho nebavilo a brzy jsem přestala.
Druhý koníček, na který jsem chodila, byla taková kombinace tancování💃 a gymnastiky🤸♀️. Bylo to přímo ve škole v tělocvičně, kam jednou nebo dvakrát týdně (už si to přesně nepamatuju) chodila moc milá starší žena👵, která nás to učila. Nepamatuju si, jak se jmenovala ani, co přesně jsme tam dělali, ale vím, že jsem ji měla moc ráda.
Škola organizovala i další volnočasové aktivity pro děti jako zpívání, angličtinu (na tu jsem taky chodila už od první třídy) nebo nějaké sportovní aktivity.
Pamatuju si, že jsem chodila jednou nebo dvakrát týdně do školy na dětské rehabilitační cvičení pro zdravá záda. Taky jsem měla moc ráda učitelku, která ho vedla (=byla lektorkou). Tohle cvičení bylo ještě před začátkem školy, takže jsme začínali hodně brzy, už v sedm hodin.
Vždycky jsem si přála chodit i na zpívání, ale tam mě nikdy nevzali (=neakceptovali). Pamatuju si, že jsem se jednou, to už mi bylo asi jedenáct, zeptala učitelky, která učila hudební výchovu a organizovala kroužek zpěvu, jestli tam můžu chodit a ona mi odpověděla, že to je jenom pro děti, co umí dobře zpívat a to já nejsem🤷♀️.
V té době jsem ale chodila na jeden kroužek i do domu dětí a mládeže. Mamka přinesla domů nabídku kroužků, které dům dětí a mládeže ten rok organizoval, a mohla jsem si vybrat, o co mám zájem. A já jsem si vybrala šachy♟️. Nebyl to moc originální výběr, šachy pro mě byly úplně přirozený, protože je doma často hrál táta a někdy i se mnou, takže jsem znala pravidla (=rules) a přišlo mi to jako úplně normální hra. Myslím ale, že jsem v šachách nebyla moc dobrá a stejně jako házená, mě ani šachy nebavily moc dlouho.
Na šachy jsem do domu dětí a mládeže chodila asi rok a taky jsem občas jezdila s ostatními na šachové turnaje🏆, ale skoro vždycky jsem prohrála👎.
Myslím, že na další kroužky jsem jako malá už nechodila. Vlastně ještě v šesté nebo sedmé třídě jsem chodila ve škole na kroužek náboženství (=religionistiky). Nejsem z náboženské rodiny a moje rodina vůbec nechtěla, abych tam chodila, ale já jsem chtěla. Měla jsem ráda pana faráře👨🦳⛪, který to vedl a líbily se mi i aktivity, které pro nás organizoval. Každý týden jsme s ním taky zpívali, kreslili✏️ a někdy o víkendech i jezdili na výlety. Když nad tím teď přemýšlím, tak to byl možná jediný kroužek, který mě opravdu reálně bavil a rozhodně pro mě byl důležitý.
❓ A jaké další aktivity organizovala škola nebo dům dětí a mládeže?
Typické byly manuální aktivity jako keramika, kreslení✏️ nebo modelování, ale taky pohybové (=sportovní) aktivity, taky angličtina a občas i něco neobvyklého jako například šipky🎯. Ty mě jako malou moc bavily, ale nechodila jsem na ně nikam na kroužek, protože jsme měli elektronické šipky doma a s bráchou jsme je jako starší děti hráli skoro každý den.
Tak, to byly volnočasové aktivity, kterým jsem se věnovala jako malá.
Jak už jsem ale zmínila, nejčastěji jsem byla po škole doma a hrála si sama nebo s bráchou.
Měli jsme opravdu hodně hraček🧸 a já jsem si už od šesti let taky hodně ráda četla, takže jsem se vlastně nikdy moc nenudila.
A co ty? Jaké volnočasové aktivity a kroužky byly typické ve tvé zemi?
Budu ráda, když mi to napí
Ďalšie epizódy
- # 030 Můj univerzitní život 2. 11. 2026 · 11 min
- # 029 Podzimní dny 19. 10. 2026 · 8 min
- # 028 Jak jsem se stala lektorkou češtiny 5. 10. 2026 · 12 min
- # 027 Moje jazyková frustrace 21. 9. 2026 · 13 min
- # 026 Moje anglické léto II 7. 9. 2026 · 11 min
- # 025 Rozhovor s Margot 24. 8. 2026 · 28 min
- # 024 Moje anglické léto 10. 8. 2026 · 13 min
- # 023 10 tipů, jak můžeš mluvit česky sám 27. 7. 2026 · 16 min
- # 022 Letní brigády 13. 7. 2026 · 12 min
- # 020 Stoprocentně jenom česky? 15. 6. 2026 · 9 min