Knihy k téme epizódy
Ku každej audioknihe aj e-knihe je ukážka zadarmo – vyskúšajte ju hneď na webe alebo v aplikácii. Všetky audioknihy →
O epizóde
V této epizodě podcastu Čeština s Veronikou ti vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem v osmnácti letech dělala autoškolu v České republice – od teoretických lekcí po první praktické jízdy a závěrečné zkoušky.
Transkript:
Ahoj, tady Veronika - motivační lektorka češtiny!
Zdravím tě z další epizody podcastu Čeština s Veronikou. Chceš si zlepšovat češtinu s autentickými příběhy ze života motivační lektorky? Tak to je Čeština s Veronikou přesně pro tebe!
V minulé epizodě jsem ti vyprávěla o tom, jak jsem půl roku žila na mexickém ostrově. Téma dnešní epizody je úplně jiné. Dneska ti budu vyprávět, jak jsem dělala autoškolu.
Transkript a důležitá slova k této epizodě najdeš na mém webu happyowl.cz.
Doufám, že pro tebe bude téma zajímavé a možná i užitečné. A když se ti bude líbit, můžeš dát epizodě like nebo napsat komentář a mně tím uděláš velkou radost!
A teď už si pojď poslechnout dnešní epizodu.
Jak jsem dělala autoškolu
Autem jezdím moc ráda. Pro někoho je řízení stres, ale mě naopak uklidňuje. Je to pro mě taková relaxační činnost. Dřív jsem autem jezdila hodně, protože jsem pracovala ve firmě, která byla v jiném městě a měla jsem to do kanceláře 40 kilometrů. Teď už autem každý den nejezdím, ale když ano, vždycky si to užívám. Obvykle v autě poslouchám hudbu nebo podcasty, mám zajímavé myšlenky a nápady a obzvlášť, když jedu v autě sama, tak je to takový čas jenom pro mě.
Ale abych mohla řídit, musela jsem udělat autoškolu. Už je to docela dlouhá doba, ale pořád si to velmi jasně pamatuju. Bylo mi osmnáct a byla jsem na střední škole. Skoro všichni mí spolužáci v té době dělali autoškolu a já jsem chtěla taky. Neměla jsem ještě auto a věděla jsem, že ho nějaký čas ani mít nebudu, ale přišlo mi cool mít řidičák. A tak jsem k osmnáctým narozeninám poprosila celou svou rodinu, aby mi místo dárků dali peníze na autoškolu a podala jsem si přihlášku - zaregistrovala jsem se.
Autoškolu jsem dělala ve stejném městě, kam jsem jezdila do školy. Autoškola měla dvě části - teoretickou a praktickou.
Teorie, to byly lekce v učebně, kam jsme každý týden měli chodit a poslouchat instruktora, jak mluví o takových těch věcech, co bychom měli znát, když jezdíme autem. Jenže mě to moc nebavilo a často jsem tam nechodila, protože jsem se tam nudila a usínala. Chodila jsem tam jenom, když jsem potřebovala pomoct s matematikou, protože tam se mnou chodil jeden spolužák, který byl hodně dobrý na matematiku a i když to nedělal rád, vždycky mi pomohl s domácím úkolem. Takže jsem do lekcí autoškoly chodila dělat úkoly na matematiku.
Praktická část - jízdy, mě ale na rozdíl od teorie moc bavila. První jízdy jsem se možná trochu bála, protože jsem řídit auto neuměla a musela jsem se naučit úplně všechno, takže první praktická lekce byla jenom na parkovišti a učila jsem se startovat, zatáčet a jezdit pomalu dokola. Pak jsme jezdili na malé silnice, kde nejezdilo moc aut a nakonec jsme jeli do města!
A to mě moc bavilo! Bylo to pro mě trochu jako hra, trochu adrenalin a trochu relax. Těšila jsem se na každou jízdu. Instruktor byl moc milý, ale pamatuju si, že jsem si v autě ani nechtěla povídat. Chtěla jsem prostě jenom jet a užívat si jízdu. Protože jsem ale autoškolu dělala v hodně malém městě a do většího města jsme jezdili jenom občas, hodně jsme parkovali. To už tak příjemné nebylo. Hlavně podélné parkování, kdy jsem musela zaparkovat mezi dvě auta - jedno bylo vepředu a jedno vzadu. To pro mě bylo hodně těžké a moc mi nešlo.
Už si nepamatuju, kolik hodin jízd a teorie jsem měla před závěrečnou zkouškou a jak dlouho jsem autoškolu dělala, ale před zkouškou jsem měla strach. Ve městě, kde jsem autoškolu dělala, byl jen jeden komisař, který byl u závěrečných zkoušek a měl velmi špatnou reputaci. Věděla jsem, že hodně lidí dělalo zkoušky dvakrát nebo třikrát, protože je napoprvé vyhodil. A tak jsem i já měla ze závěrečných zkoušek strach.
Závěrečné zkoušky měly tři části - teoretickou, praktickou a technickou. Už je to dlouho, co jsem dělala autoškolu, takže je možné, že teď je to trochu jinak.
První byla teoretická část. To byl test na počítači. Už si nepamatuju, kolik tam bylo otázek, ale ke každé otázce byly čtyři možnosti (a, b, c, d) a jenom jedna byla dobře. Takže to nebylo zas tak komplikované. Taky tam byla nějaká tolerance, takže jsem nemusela mít 100 % dobře. A taky jsem neměla. Pamatuju si, že jsem měla špatně obě otázky o první pomoci a instruktor mi potom řekl, že bude lepší, když nikomu v autě pomáhat nebudu. Ale to je blbost. Věřím, že v případě krize bych pomáhala intuitivně. Důležité ale je, že teoretické testy jsem zvládla.
Technická zkouška byla už s komisařem na parkovišti. Komisař mi dal dvě otázky o autě. Už si nepamatuju jaké, ale mohlo to být například, jak vyměnit kolo nebo kam se dávají kapaliny jako "speciální voda" na sklo předního a zadního okna nebo olej.
Prakticky bych kolo vyměnit neuměla, ale mám fotografickou paměť a před technickou zkouškou jsem se naučila celý text z manuálu a
Ďalšie epizódy
- # 030 Můj univerzitní život 2. 11. 2026 · 11 min
- # 029 Podzimní dny 19. 10. 2026 · 8 min
- # 028 Jak jsem se stala lektorkou češtiny 5. 10. 2026 · 12 min
- # 027 Moje jazyková frustrace 21. 9. 2026 · 13 min
- # 026 Moje anglické léto II 7. 9. 2026 · 11 min
- # 025 Rozhovor s Margot 24. 8. 2026 · 28 min
- # 024 Moje anglické léto 10. 8. 2026 · 13 min
- # 023 10 tipů, jak můžeš mluvit česky sám 27. 7. 2026 · 16 min
- # 022 Letní brigády 13. 7. 2026 · 12 min
- # 021 DDM a dětské kroužky 29. 6. 2026 · 9 min