O audioknihe
„Inteligentní. Vtipné. Kafkovské.“
… řekl by určitě někdo, kdyby to četl (nebo poslouchal). Ale tohle, to nebude nikdo číst (ani poslouchat). Což je škoda, protože uvnitř vás čeká:
8 povídek, po jejichž přečtení (ehm, poslechu) se už nikdy nebudete na svět dívat stejně!
Tedy pokud součástí vaší reality není procházení zdí, vracení se v čase, bytosti obývající čtvrtou dimenzi, lidstvo jako chovný druh mimozemšťanů či budoucnost, v níž jsou spisovatelé redukováni na pouhé zadavatele námětů knih, které za ně píše AI. Přičemž to poslední je samozřejmě nejstrašidelnější a také nejsmutnější.
Fantazie a pointy, co vás vystřelí z trenek.
Tedy pokud nějaké trenky nosíte. A jestli ne, měli byste začít. Ale nebudeme si ubírat reklamní prostor poučováním o spodním prádle, když to s tématem knihy nijak nesouvisí. Snad jen tím, že si můžete ověřit, zda s autorkou sdílíte její absurdní smysl pro humor, kterým v povídkách nešetří.
V obyčejných lidských příbězích autorka ukazuje své celoživotní nadšení pro vědu.
Nadšení tedy zdaleka neznamená, že vědě rozumí. Většinou spíš ne. Na druhou stranu, četli jste někdy něco od vědců? Bývá to nuda. A přiznejte si, často tomu taky nerozumíte. Tyhle povídky ale určitě pochopíte, a navrch vás budou bavit. A to i v případě, že jste vědec, suchar, slipař nebo nedejbože všechno najednou.
Autorka bestsellerových románů Božidara, Bohumil, Agnes a Zakázaná hora či Révi a Město snů se poprvé představuje jako povídkářka. Snad ne naposled. To bude záležet na tom, zda tuhle audioknihu nakonec bude někdo poslouchat.
„Chci, aby si čtenář po dočtení příběhu řekl: ‚Ty jo, to je teda ujetý! Ale co kdyby to tak doopravdy bylo?‘ A pak o tom týden přemýšlel.“ – Veronika Hurdová
„Stařík si spěšně přihladil pleš, ze které mu vzpurně trčelo pár posledních chmýříček, a nespokojeně se zavrtěl, jako kdyby ho obtěžovala studentka, která přišla nepřipravená na zkoušku. "Zjednodušeně by se to tak dalo říct. Mým oborem je geometrická topologie. Zabývám se studiem nízkodimenzionálních prostorů a chováním objektů v nich."
„Ano, něco málo jsem si o tom četla," přispěchala Aňa snaživě s ujištěním, že nepřijela nepřipravená. „Získal jste za to profesuru."
„Neříkejte to!" vykřikl náhle prudce.
„Já… promiňte. Vím, že vám ji loni odebrali." To, že jako nádavek získal na odchodnou z akademického světa i bludný balvan, raději nezmiňovala. Netřeba dráždit hada bosou nohou.
„Jsou to idioti! Ničemu nerozumějí!" praštil Edvín pěstí do područky gauče.
„Učinil jste objev…" napověděla mu, ačkoli to nebylo nutné.
„Tady ale nejde o vědu," rozčílil se znovu. „Chtěl jsem všechny varovat. Hrozí nám nebezpečí, ale nikdo to nechápe. Všichni se raději budou držet svých teplých místeček a plných korýtek, než aby viděli pravdu!"
„A jaká je tedy ta pravda?"
„Pravda? Opravdu chcete znát pravdu, slečno Králová?" – ukázka z povídky Koule
