O audioknihe
Rozhlasové vzpomínky herce, zpěváka, textaře, spisovatele a zakladatele divadla Semafor.
V životním příběhu Jiřího Suchého je obsaženo vše, čím rozkvetla česká divadla malých forem, i to, jak v 70. a 80. letech 20. století také zvadla, či spíše změnila se z míst, kde se zpívalo, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ve výrobny zábavy čím dál víc postrádající eleganci. Jako připomenutí Gramotingltanglů uslyšíte v každém z deseti dílů jednu písničku, příznačnou pro dobu, o níž je řeč.
Obsah
1 Plzeň, Klatovy, Praha, Sv. Jan pod Skalou a válka - 25:30
2 Konec války, reklamním grafikem a pak vojákem generála Čepičky - 28:29
3 Reduta a Jiří Šlitr, Divadlo Na Zábradlí a Semafor v ulici Ve Smečkách - 28:04
4 Mé dekadentní začátky, poprvé v televizi a Semafor vítězný - 26:25
5 Gramotingltangl, Jonáš a tingltangl, Armstrong v Praze a Molavcová v Semaforu, emigrantem proti své vůli - 24:58
6 Čemu se říkalo normalizace a pár slov o StB - 27:29
7 Soudruzi ředitelé a s Janem Werichem v Lucerně - 26:01
8 Svoboda, její nádhera a stíny, schopnost odhladit bolest a filmy z USA na ministerstvu kultury - 28:49
9 Perplex a stěhování: Alfa – Karlín – Dejvice, zamejšlení nad divadlem a nad výtvarnem - 26:38
10 Spolupráce Semaforu s jinými autory, syn Jakub, ženský element, a na závěr trochu transcedentna a trochu soukromí - 25:06
„Tak tedy: Vzpomínky mého bratra jsou úžasné! Pouze na jedno musím posluchače upozornit: Nechtějte, byť vás to bude velmi lákat, vyslechnout všechna ta vyprávění naráz, trvají skoro pět hodin. Zvláště když zjistíte, že nejlépe se poslouchají vleže. Neříkám, zážitek je to bezesporu krásný, jenomže když se náhle po třech půlhodinkách poslechu zničehožnic probudíte a zjistíte, že se musíte vrátit do poloviny druhého či třetího CD (jak kdo), abyste mohli při plném vědomí poslouchat pokračování, ztrácíte drahocenný čas a pak se vám může stát to, co mně, že poslechu kompletní sady těchto „zvukových nosičů“ věnujete celý den. A teď už nastává katarze neboli moje „duševní očista spojená s uvolněním; povznášející pocit související s prožitkem uměleckého díla“, jinak řečeno vyvrcholení mého sleeve notu, kdy od hodnocení původně kritického docházím k hodnocení zcela kladnému, obdivnému, hraničícímu až s upřímnou servilitou: Jiří Suchý (tedy můj starší bratr, hrdě připomínám!) mluví spatra tak zajímavě a obdivuhodně, že těm, kteří ho mají rádi podobně jako já, poskytuje při poslechu vzácný požitek. To slovo vzácný jsem přidal schválně, protože dnešní doba – jak víme – požitky poskytuje opravdu pramálo.“
Ondřej Suchý
Rozhlasová nahrávka z roku 2007. Vypráví Jiří Suchý. Hudba Ferdinand Havlík, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Antoine „Fats“ Domino, Karel Vágner
