O audioknihe
Komentář MIROSLAVA HORNÍČKA (*10.11.1918 – †15.2.2003) k původnímu LP albu 2 18 0433 vydanému Supraphonem v roce 1978:
Každý pohyb je předcházen popudem. Sedaje k psacímu stroji, mám popud. Je to několik řádek z redakce Mladého světa, která mi píše toto:
"Pane Horníčku, jste pořád v pohybu. Prosím Vás tedy o seriál ze života: VYPRÁVĚNÍ O POHYBU. Váš seriál začne vycházet už záhy. Co na tom, že ještě není napsán. Pár otázek, směrovek, přikládám. Předem díky. Rudolf Křesťan"
Tomu já říkám nekřesťanský požadavek. Ale přece jen sedám ke svému stroji, abych porozprávěl o pohybu. Křesťan má pravdu, jsem vskutku stále v pohybu. Pohybuji se víc než je mi zdrávo a můj osobní lékař to nerad vidí. Pokud to vidí. Některé pohyby před ním tajím.
Pohybuji se od města k městu, hraju tu zde, tu tam a velice často ani nevím, kde to právě hraju. Pletu si dny i místa. Pokud jsem o svých přesunech rozhodoval sám, stávalo se, že jsem se zadal pro jeden večer do dvou i více míst.
Jsem stále v pohybu, ale je to snad dostatečné posvěcení, abych o pohybu mohl vyprávět? Neví o pohybu více ten, kdo se pohybuje méně anebo vůbec ne? To se vám řekne, že seriál vznikne v pohybu. Humorný článek o zánětu okostice zajisté nevznikl při zánětu této.
Namítnete mi správně, že ve chvíli, kdy sedám ke svému stroji, v pohybu nejsem, ale to je velice relativní. Nejsem-li (zdánlivě) v pohybu, pohyb je ve mně. Cosi se děje i nadále a já vím: odpoledne mám být tam a tam a večer naopak jinde. A nejsem si, věřte mi, docela jist jestli si toto "jinde" nepletu s oním "tam a tam". Jsem, i když na to nevypadám, list hnaný větrem.
Ale začínám. Začínám tedy vyprávět o pohybu, a jestli neřeknu nic podstatného, bude tím vinen sám pohyb, jehož je příliš a který nedovoluje sám sebe zahlédnout a soudit.
Nenapodobitelné vyprávění Miroslava Horníčka je uvozeno větou, která přesně vystihuje jeho vztah k pohybu obecně.
"Mám pohyb rád. Vydržím se na něj celé hodiny dívat".
A ještě jeden citát:
„Budiž pochválen pohyb! Budiž pochváleno úsilí každého, kdo cosi na tomto světě překonává. Kdo cosi rozšiřuje".
Kdo překonává čas či výšku nebo vlastní lenost, kdo rozšiřuje oblast našeho poznávání, našeho citu.“
MIROSLAV HORNÍČEK (*10.11.1918 – 15.2.2003) a jeho CHVÁLA POHYBU
- sám autor vypráví o sportu, o pohybu jako takovém, ale také o divadle a filmu, o moudrosti, o životě vůbec...
